Povídání s Honzou bylo poutavé. Více než o businessu jsme mluvili o jeho filosofii a životě, ale s Honzou to snad ani jinak nejde. Jeho příběhy by vydaly na knihu. Vše, co život přináší, bere s ohromnou radostí a pokorou, a Hub by bez něj byl o hodně chudší.

Sdílená kancelář Honzu vždycky lákala a Hub byl prý jasná volba. Jednoznačně nejvíc ho baví interakce s nejrůznějšími lidmi, o kterou se rád aktivně přičiní. Ať už konzultuje diplomovou práci nebo miliónové kontrakty, vše si umí užít. Když se jej zeptáte, jestli má někdy špatný den, odvětí, že nikoli. Prý jen špatné chvíle, když zapomene, kým je. Zpětně je ale i za tu špatnou chvíli rád, protože se mu tím připomíná realita sama. Problém bere jako výzvu a těší ho kdeco. Váží si velkých příležitostí stejně jako maličkostí a inspiruje ho i ranní zpěv ptáků za východu slunce. Jak říká, meditovat lze i při sekání dřeva na zimu, učí se prostřednictvím všeho, co se mu přihodí. V Hubu se ochotně stará o zlepšování nálady a neváhá investovat spousta energie do svého okolí. Nabízí masáže šíje za hrnek čerstvé kávy, na baru nechal “zavěšené kafe”, vždycky si najde chvilku zjistit, jak se máte. Zároveň ale nečeká nic na zpátek – tvrdí, že je zbytečný omyl očekávat, že se energie vrátí přesně z toho místa, kam jsme ji vložili. Nevymáhat takto omezeně návratnost našich snah – to je jedna z věcí, kterou se od něj v Hubu učíme. Možná nepřekvapí, že si jej Rainfellows přizvali k pořádání BusinessConu – Honza Slavíček je rád prospěšný a má co předat.

Když jsem se ho zeptala na jeho dlouhou a úspěšnou profesní cestu, rozvyprávěl se.

“Já jsem měl to obrovské štěstí, že jsem vždycky dělal to, co jsem dělat chtěl. Snad až na krátkou dobu po studiích. Naštěstí i ve chvíli, když jsem nedělal práci, ke které jsem byl zrozen, dokázal jsem si ji oblíbit. Mám hotelovku a jedna z prvních prací byla v baru. Pak jsem šel do bankovnictví. Tam jsem měl štěstí na lidi, kteří mě třeba i nevědomky rozvíjeli. Stal jsem se specialistou a tím partnerem velmi zajímavých lidí. Skrze ně jsem se dostal k přednášení, byl jsem učen, jak učit, pak jsem dokonce vybudoval v té době neexistující sekci VIP bankovnictví. A tam jsem se seznámil s takovými lidmi jako byl pan Brodský, od kterého mám doma stále schovaných několik osobních dopisů. Zjistil jsem jaká je mentalita bohatých lidí a přišel jsem na to, že 90% lidí ovlivňuje strach o jejich peníze i majetek. To bohatství je pro ně vlastně přítěž. Ale i tak se životem dokážou bavit a obě strany mince mě hodně naučily. A pak jsem odjel do Austrálie a kancelář jsem vyměnil za stáje. Pracoval jsem pro bývalou holywoodskou herečku, závodní trenérky Gai Waterhouse, a starali jsme se o více než 260 koní. Souběžně jsem studoval na College of Natural Therapies – masáže, nutrici a vše kolem. Studoval jsem skoro rok, dokud mě někdo neudal, že pracuju víc, než dovoluje vízum. A to tak jednou v pátek ráno přišla cizinecká policie, odvlekli mě jako kriminálníka a já strávil 3 dny v detenčním vězení. Z Austrálie mě deportovali v poutech a stal jsem se na tři roky nežádoucím. Kvótu jsem, pozor, přešvihl jen o pár hodin týdně. Naštěstí mě deportovali den poté, co jsem získal svůj diplom…

S diplomem jsem odjel do Berlína, odcestoval na zaoceánských lodích jako masážní terapeut a nejdříve to byla Evropa a Karibik a pak, pak jsem si splnil i jeden velký sen. Ze San Francisca až do Rio De Janeira kolem celého pobřeží,, pak jsem se dostal dvakrát na Antarktidu, skončil jsem v Aljašce a naposledy na Havai. A možná i to je důvod, proč tenduju k Hubu – vždycky jsem žil “v takových těch velkých komunitách.”

V roce 2002 se Honza vrátil do ČR a začal více toužit po vzdělávání dospělých. Když se v roce 2006 přesídlil zpátky do Ostravy, narazil na pana PaedDr. Vlastimila Orlitu a dílem osudu stanul v čele projektových řízení, kde zúročil veškeré zkušeností s jednáním.

Dnes už se naplno věnuje tomu, co ho baví nejvíc: téma poznávání sebe sama a sebe-vědomí člověka. Je velkým přívržencem svobodného a hlavně celoživotního vzdělávání. Svou funkci popisuje jako funkci “navigátora”. Snaží se vás nasměrovat tam, kam potřebujete. Raději pracuje s větší skupinou lidí, kde inspirace přichází ze všech stran a dochází k multiplikaci. Ale nebrání se ani práci s jednotlivcem. Každý sem tam potřebuje “na palubě navigátora, skrz otázky vyzvednout ze svých bolístek a starostí a pohlédnout znovu jasně na horizont”. A pozor, nabídku k setkání nikdy neodmítá.