Dávám věcem třetí rozměr

Petr Vágner strávil v Hubu nemálo večerů, kdy jako grafik vizualizoval myšlenky svých klientů na papíře či obrazovce monitoru. Nyní se vrací s novou výzvou – dávat jim i skutečný tvar. V černobílé zasedačce našeho pražského bratra otvírá Microlab, dílnou určenou pro 3D tisk. 

Jaká byla tvoje cesta k designu a technologiím? Táhlo tě to již od dětství nebo se to stalo vášní postupně?

„Od dětství mě baví technologie. Design je ale něco, co přerostlo z hobby do práce, která mě fascinuje stejně tak. Moje cesta vedla ale trochu oklikou, přes technickou školu. Bratr je umělec a rodiče chtěli alespoň pro jednoho z nás elektrotechnické vzdělání. Pokud bych si měl ale dnes zpětně vybrat, určitě bych byl architektem.“

Na svůj věk toho máš poměrně hodně za sebou. Kdy jsi vyrazil na svoji pracovní cestu?

„Sáhnul jsem doslova na vše, než jsem dorazil do tohoto bodu. Myslím, že je potřeba si udělat pořádný rozhled, cestovat do zahraniční, poznávat, chvíli se někde usadit a pak prostě jen naslouchat. Jako dítě prvních dob internetu si živě vzpomínám na větu “počítačem si zahrádku nepokropíš“. Tak moc jsem chtěl lidem dokázat opak, že se to stalo mým posláním. Proto ze mě nikdy nebyl ve skutečnosti elektrotechnik, ale místo toho jsem se stal na několik let Art Directorem, Manažerem, Návrhářem, Grafikem, Specialistou, Lektorem i Konzultantem. Rukama mi toho prošlo hodně, nejvíce jsem se samozřejmě naučil z chyb a detailního zkoumání problémů.“

Kdo nejvíc tě během toho ovlivnil?

„Když jsem se náhodou ocitnul v Praze, měl jsem tu čest pracovat přímo pod architektem z Velké Británie, který postavil jednu z největších a nejznámějších firem ve svém oboru, co navrhovala světové stavby. Pracoval neustále, bavilo ho to neuvěřitelně a nebyl to už žádný mladý pán. I přes předchozí pozitivní zkušenosti jsem díky tomhle inspirativnímu člověku našel formu naplnění, na které se snažím každý den stavět.“

Nyní se tvým domovem opět stal pražský Hub. Co tě přimělo k návratu?

„Myslím, že jsem nikdy duší neodešel a snad ani neodejdu. Je to právě zde, kde začala před rokem a půl cesta, po níž nyní jdu. Protože jsou zde lidé, kteří chápou mé každodenní problémy. A navíc je to doslova první pracovní místo, kde se cítím skutečně svobodný.“

3D tiskárny jsou možná pro více než pár lidí nepředstavitelným sci-fi. Jak to přesně funguje a kdo vše je může využít?

„3D tisk není novinkou, tato technologie existuje již desítky let. Pouze pokroky v masové výrobě a elektronice umožnily jejich komerční prodej. Jsme stále na začátku jako u prvních jehličkových tiskáren, kterou měla moje matka jako bankovní úřednice v kanceláři v 95. roce. Dokonce bych řekl, že se tak tak do tohoto bodu přibližujeme. Navzdory tomu již funguje mnoho způsobů, jak docílit tíženého výsledku – od kombinací laseru s nanotechnologiemi po více dostupnější tavení hmoty a „stavění“ objektu po mikronových vrstvách. Doporučuji se u nás v Microlabu zastavit. Důležité je si na fyzické objekty sáhnout a celá konverzace dostane jiný rozměr.“

Jaký vidíš vývoj v této oblasti do budoucna? 

„Stále existuje mnoho konvenčních technologií, od kterých je 3D tisk velice daleko. Je otázkou, zda se k nim chceme přiblížit a nahradit masovou výrobu. 3D tiskárna je v podstatě robot. Tento robot dokáže v budoucnu plnit naše přání a cílem bude, aby jej plnit levně, rychle a kvalitně. A v praxi to může třeba znamenat, že skupina robotických zařízení postaví dům, kde by se 3D tisk využil pro stavbu obvodových zdí, nebo že ve vesmíru vyrobí chybějící součástku. Počítače se také během chvíle dostaly ze sálových laboratoří přímo na ruku. Vše je jen o potřebách. A stejně je to s 3D tiskárnami. Až vyřešíme materiály a kvalitu, bude možné se soustředit na obsah pro masové využití.“

„Jedno je jasné, současné řešení zatím není ani dostatečně pevné, ani halířově levné. Pro prototyp finálního produktu nebo malou produkci ale naprosto dostačuje. A od toho jsme zde v Microlabu, abychom vám poradili.“

Více si můžete o Microlabu přečíst zde.