Jádrem nenásilné komunikace je všímavost
Ondráš Přibyla a Adam Čajka jsou zakládající členové Brněnské skupiny Nenásilné komunikace (angl. Nonviolent communication – NVC). Ondráš se soustředí na učení a předávání této metodiky, Adam ji používá v praxi – aktuálně pracuje jako mediátor a facilitátor ve státní sféře. Jejich užší spolupráce začala roku 2012, dnes patří mezi členy brněnského Hubu. Povědomí o NVC šíří především pomocí veřejných workshopů. Někdy prý naráží na nepochopení vlastního názvu: „Já nejsem agresivní…“ slyší od účastníků. V nenásilné komunikaci ale nejde o to, se vyhýbat se konfliktům. Metodika jen učí, jak být upřímný velmi respektujícím způsobem.
Podle Adama je to dynamický přístup zaměřený na přítomnost, jádrem je všímavost. Ondráš jej doplňuje: “NVC ve zkratce? To je odvaha, upřímnost, konstruktivnost a respekt nebo láska. V byznyse se hodí víc slovo respekt, v rodině slovo láska – jde o kvalitu stejného druhu.”
Filosofickým základem pro NVC byly myšlenky nenásilných hnutí Gandhího, Mandely a Kinga, kteří se snažili změnit prostřednictvím komunikace sociální poměry v jejich společnosti (koloniální nadvláda Britů v Indii, apartheid v JAR atd.). Zakladatelem metody samotné byl Marshall Rosenberg, který vycházel z terapeutické praxe humanistické psychologie – formuloval principy a vytvořil obecně použitelnou metodu komunikace, která podporuje kvalitní mezilidské vztahy.
V češtině je zatím dostupná jen jediná kniha, nicméně knihy ke zvládnutí Nenásilné komunikace nestačí. Stěžejní je trénink – podobně jako u bojového umění. Aikidó, Judó – ono “dó” znamená “cesta” a stejně tak to vidí i Adam a Ondráš.
Adam vysvětluje, v čem je podle něj NVC nejsilnější: “dokáže způsobit tzv. “shift”, změnu pohledu. Najednou přestanete mít chuť bojovat a začnou klíčit semínka spolupráce. Žádný problém není možné vyřešit ve stejném myšlenkovém systému, ve kterém vznikl. Nenásilná komunikace pomáhá změnit paradigma.”
Mnoho lidí se o tomto přístupu začne učit kvůli rodině a vztahům s blízkými. Ale dává smysl i ve sféře pracovní. “Prací trávíme třetinu života, tak proč nemít v práci funkční vztahy? Dalo by se říct, že se jedná o takový LEAN přístup v komunikaci. LEAN management navádí, jak ve výrobních procesech nevytvářet odpad a neefektivitu. NVC zase říká jak ve vztazích nevytvářet emocionální odpad a nedorozumění.”
Adam přidává: “Kromě prevence ji lze využít i k intervenci: mediace sporů je jedna z aplikací. Při své práci nenabízím řešení, jen zprostředkovávám porozumění.” Ondráš vysvětluje: “Základní disciplína NVC je umět slyšet touhy a potřeby, které lidé vyjadřují. Třeba když někdo na vás křičí, nedělá to proto, že by vám chtěl ublížit. Je prostě naštvaný a zoufalý a moc chce, aby byl slyšen a pochopen. Tak zvyšuje hlas. No a při mediaci vlastně pomáháme oběma stranám se vzájemně slyšet, lidsky pochopit a jasně pojmenovat, co potřebují.” “Mediátor je prostě takový překladatel” uzavírá Adam.
Podle Adama je velkou komplikací krásný český jazyk. “NVC vznikla a vyvíjela se v angličtině a ta má jiný gramatický systém než čeština. My se učíme od anglických trenérů, jenže postupy a anglické výrazy v češtině často nefungují, nebo znějí divně. Takže musíme složitě hledat, jak to v našem jazyce vyjádřit.” Ondráš ale nesouhlasí: “Vidím to spíš jako požehnání. Takhle musíme namísto překladu použít principy a jít do hloubky. Pak to, co řekneš, nezní jako naučená fráze, ale je to opravdové a upřímné. Prostě – don’t be nice, be real.“
